První setkání!!!
Zas byl jeden takový normální den. Ráno se probudím stále ještě na mně rosa a můj kamarád Prcek postává už vedle mne.Celé stádo je už vzhůru.
Možná Vám to příde divné, ale já jsem až do té chvíle než jsem se stou mojí usmrkanou paničkou sešel v životě nespatřil box. Čtyři stěny pro mě bylo tabu, občas jsem o tom slyšel od starších koní, ale ty spíš, aby mi vyprávěli mě od sebe odháněli.
Na ten den nikdy nezapomenu, ten chlap co mě vlastnil, si nechával říkat kovboj už ani nevím proč.No tak kovboj se rozhod, že Prcka a mě prodá jedné paní.Sem rád, že sem do toho vozíku tenkrát nastoupil bez rozmyšlení i když je pravda, že sem jel poprvé a ta cesta byla strašně dlouhá.
Po dlouhé cestě jsme konečně zastavili vypadalo to, že jsem v novém domově.Bylo to tak.Mě vyváděla z vozíku ta moje současná usmrkaná panička jinak jmenuje se Alena.To bylo poprvé co jsem ji spatřil zavedla mě do toho boxu, který jsem v životě neviděl.Prcka postavili hned vedle mě do boxu.Byl sem rád, že je tam aspoň jeden kůň, kterého znám ty koně co tam byli, vypadali docela děsivě.No prostě sem se jich zezačátku bál teď už se to s nimi dá i vydržet.V tom boxe se mi zezačátku moc nelíbilo ty čtyři stěny mi přišli strašně utiskující připadal jsem si jak v křečích, že se nemůžu hýbat, ale tenhle pocit mě opustil hned co jsme do žlabu dostal oves.Byl to dobrý pocit mít krmení jen pro sebe jindy sem se kolikrát skoro nenajed, protože mi to všechno vždycky sežrali dominantnější koně.Seno mi taky chutnalo, a když moje milovaná panička vzala ještě hřbílko a šla mě čistit, bylo mi v té chvíli tak dobře.Už sem s ní pomalu třetím rokem a pořád nám to klape, ale od té doby co je na nějaké škole, tak na mě nemá zas takový čas jako dřív.Je u mne každý víkend, vždycky si náramně užijeme.
Váš Mišo